Konkrétně se jednalo o lokality:

• Maribor(SLO)
• Fort William(GBR)
• Leogang(AUT)
• Champery(SUI)
• Val di Sole(ITA)
• Windham(USA).

Celkově jsem nakonec skončil v top50, což byl můj cíl na začátku sezony. Konkrétně na 48. místě. Ve všech závodech jsem postoupil kvalifikací do elitní top80, ale ve finále jsem měl po většinou smůlu a padal kde se dalo.

1 | Maribor

Maribor byl velmi těžký závod. Kompletně všechny dny na brutálně promočeném podkladu a doplněno o nepřetržitý déšť. V kvalifikaci jsem měl nepříjemný pád, ale po 12. prvním mezičase si věřím. V závodě se ale bohužel nevyhýbám pádu hned v úvodním lese, a tak se v cíli musím spokojit s "až" 42. místem. To mě ale motivuje do dalších závodů.

2 | Fort William

Fort William jsem navštívil tuším již po čtvrté. Dráha se tu oproti minulým letům trošku změnila. Byla ještě víc náročná na fyzičku i techniku jízdy. Dráha není úplně můj šálek čaje, a tak jsem bohužel nedosáhl s pár chybami výš než na 51. místo.

3 | Leogang

Po jednom závodě na suchu je to tu zase. Obrovské dávky bahna se snaží komplikovat závodění. Na dráze byly dva traverzy na kterých rozmočená půda hodně brzdila. Jezdilo se mi opravdu dobře,
a tak jsem po 25. místě v kvalifikaci měl celkem jasný cíl – top30. Bohužel mě ale opět potkal pád. 69.místo mě moc nepotěšilo.

4 | Champery

Nejextrémnější dráha v historii sjezdu. Pouze 1600m dlouhá s obrovským převýšením 600m. Oproti roku 2007, kdy se na ní jel poprvé (a do té doby naposled) světový pohár, byla dráha víc propracovaná. Přibyli nějaké skoky a celkově bylo vše lépe připraveno. Trénovalo se zezačátku na suchu, ale den před závodem se trať proměnila v boj o přežití. Byly to asi nejdrsnější podmínky, které jsem kdy s kolem zažil. Téměř nebylo možné závodit, pouze se snažit jet bez pádu, což vyžadovalo velkou dávku štěstí. Opět padám cca v první třetině dráhy a následně se mi zamotává blatník do předního kola, takže nemůžu pokračovat alespoň tak, jak bych chtěl. 71. místo.

5 | Val di Sole

Dráha, která patří jednoznačně k mým oblíbeným. Když je sucho, obrovské závěje prachu se zde na trati převalují každou jízdu jinam. První den bohužel sucho nebylo. Naopak. Na kole jsem se necítil moc dobře, několikrát jsem spadnul, a proto jsem ten den s tréninkem po dvou jízdách seknul. Následující ráno už bylo hezky a dráha začala schnout. Vychytal jsem si stopy a v kvalifikaci dávám 27. místo. Říkám si, že by to tady do top30 mělo vyjít. Opět se ale po pádu musím sklonit "až" na 43.místo.

6 | Windham

Finále se přesouvá za oceán – USA. Windham poprvé hostí světový pohár. Dráha ve mě na první pocit nevzbuzuje pocity z tratě světového poháru. Je celkem krátká, ne moc prudká a ne moc zábavná. Po tréninku se s ní ale docela sžívám a vše funguje jak má. V tréninku před závodem si v půlce dráhy bohužel prověřuju tělo jedním z největších pádů v sezoně. Motá se mi hlava a chvíli mi trvá, než jsem schopen dalšího fungování. Nakonec ale ve finále startuju a paradoxně získávám nejlepší letošní umístění 32. místo.

Po delší pauze od Mariborského World Cupu, která následovala díky lehké hardwarové nekompatibilitě a absenci správných kabelů Vám přinášíme video. To natočil Šimon po tom, co si při pátečním tréninku ustlal a přivodil si zlomeninu levé ruky.

Matej Charvat – Maribor 2009 from CharvatBros.com on Vimeo.
World Cup Maribor, Slovenia. Round 4. Matej missed the final by the couple of seconds due to crash in legendary Rock’n'roll section.

Opět pro ty, kteří upřednostňují YouTube – klikejte SEM.

Z Francie jsme se přes zastávku u moře přemístili na další dějiště World Cupu. Do Andory. Téměř nepřetržitý déšť se teď k večeru vyjasnil. Uvidíme jak se bude vše odehrávat. Stay tuned!!

Matej & Mave – Snow downhill???

“Zastav u žlutýho vodotrysku, ať můžem dát něco na web”, říká Matěj. S netem na cestách je občas potíž, ale Mc je docela jistota. Tak zastavujem a pokusíme se Vám napsat něco o našich prvních závodech sezóny.

Kolem trati v LaBresse kolovalo na netu hodně spekulací. Spousta názorů, že to bude jenom šlapání a louka rovně dolů. Všichni pochybovači museli, ale po pěším tréninku uznat, že se spletli. Trať byla parádní a i ta první šlapavá rovinka byla dobrá. 

Sobotní kvalifikací prošel z psádky našeho transitu jenom Matěj. Ory se v poslední jízdě před kvaldou roznejtoval a odneslo to rameno. Podle doktorů asi natrženej sval, ale dohodnout se s francouzskym doktorem je hodně složitá věc.

Dál se z čechů do finále procpal Vlasta Hynčica a Adam Vágner. Ten to ve finále napálil a nakonec bral 20. místo. Matěj nakonec dojel na 67. místě a nebyl moc spokojenej. “Byl to první závod sezony. Nějak jsem nebyl zvyklej přes zimu jezdit na čas. Tolik se soustředit atd. Trať přes poslední den hrozně vyschla, byla to hrozná rychlost. Tu jsem bohužel uplně přesně neodhadoval a moc šahal na brzdy. Časy byly hrozně vyrovnaný, první osumdesátka byla v cca 15ti vteřinách! V Andoře – za týden, kam právě teď jedem se pokusím o to nejlepší!”