[nggallery id=2]

Matěj, Mave a Oran. To je posádka, která právě dnes dorazila zpět z Azurového pobřeží. Cesta dobrá, teplotní rozdíl přes 20°C. Skoro si myslím že se mi to zdá.

Lunetic Revival – Frontman Ory, Finale Ligure

Pohybovali jsme se po kopcích okolo San Rema od středy do pátku, na sobotu jsme přejeli do Finale Ligure.

Matej&Ory, Finale Ligure, 21st Feb 09

Celkem 7 čechů ve třech autech. #1: Matěj, Mavedick, Ory; #2: Krab, Mlaďák, Jánošík; #3: Čárys.

Mave&Ory, San Romolo, 20th Feb 09

Počasí super po celou dobu, sluníčko svítilo. Celkově super trip, Mave opět v bike módu – welcome back bejby!

Banshee Legend Mk1 se po těchto pár dnech testování jeví jako super kolo, agresivní, rychlý, dobře ovladatelný s výbornym odpruženim. Těšim se až se znovu svezu.

Fotogalerie bude brzo ready!!

A máme tu pokračování, tentokrát včetně videa..

 Day4
Kluci se kterejma bydlím jedou dneska opět do Peille, ale já zustávám – v plánu mám odpolední focení s Robem. Celej den jezdím s Čárysem a jeho crooo, kterej přijel minulou noc…Díky za místo v autě pánové. Odpoledne přijíždí Rob se svym napěchovanym báglem a jdem do spodních klopenek fotit. Chvíli se tam s tim pachtíme, ale ne moc dlouho a snad z toho něco vyšlo. Večer dáváme nějaký to pivo, konzultujem, Kamil odmítal spolupracovat a odpovídat a tak jsme šli nakonec spát. V prasečí farmě už tma, tak se se světlem mobilu dostávám do postele..

Day5
Dneska v plánu trochu odpočinkovej den, dopoledne XC, odpoledne zatim nevíme. Kamil se s náma přichází rozloučit – už odjížděj. My se oblíkáme časně, už skoro vyrážíme, ale já jaksi zjišťuju, že mám helmu v Transitu ve kterým spěj kluci někde v horách. Volám jim, nějak jsme si blbě rozuměli a tak čekám že mi jí přivezou. Nějak nejedou, kolegové XC už odjížděj, řikám ať nečekaj, že si dám pak XC dyštak sám. Pak volám znovu a nejak konečně správně rozumím, že helma nepřijede a že si pro ní musim dojet sám někam do hor. Beru kapucu a naštěstí je to jenom do kopce opuštěnou silnicí a tak jedu asi 7km do výživnýho kopce, potkávám transita, ale nikdo tam a tak jedu dál do sedla, tam potkávám kluky na kolech a jedu s nima zpátky k transitu, beru helmu, dáváme nějaký wallridy a pak jdem prozkoumat nějaký skály a jeskyně. Pak zpátky na ubytko, kluci zrovna taky přijeli z XC a že prej odpol nic nebudou dělat. Já se balim zas na DH, berem foťák a jdem si to s Ondrou jednou sjet s focenim a malym videem. Ta jedna jízda nám zabrala celý odpoledne, furt kecáme, fotíme, blbnem. Paráda.

Day6
Začíná to všechno tak v půl osmý, kdy snídáme a tak podobně, já už mám komplet zabaleno. Za chvíli jsou tam kluci s transitem, berou mi věci. Já si nechávám jenom výbavu na DH, plus příruční zavazadlo..no, sotvat to poberu. Jede se totiž do San Rema a my už pak máme v plánu jet rovnou pryč(ještě neni jasno kam). Kluci s transitem jedou do Nice a Cannes a my vyrážíme v Dodge směr San Remo. Počasí pohoda akorát z rána ještě trochu zima. Vyjíždíme rovnou na start a jde se na to. Trať je tu hodně krutá, dlouhá a s kolem a popřípadě s padajícim jezdcem nemá slitování. V podstatě není možný bezpečně spadnout ani v malý rychlosti. Začíná to tim, že Ondra řiká, že ho bolí malíček, na kterej předtim spadnul a že je asi zlomenej. Už to prej po tolika zlomeninách malíčku pozná. Ale už je taky zvyklej s tim jezdit, takže jezdíme. Dál ztrácim pár drátů a dole v zavřenejch klopenkách mi ulítlo přední kolo za strom, já letim přes řidítka, ukopávám řazení padám na záda, kolo na mě. Zaklínil jsem se v takovym skalnatym korytě s kolem na sobě, že jsem musel počkat až přijede Ondra jedoucí za mnou a vyprostí mě. Narazil jsem si i zápěstí a nějak už ztrácim chuť. Další jízdu na stejnym místě padá i Polcík, narazil si koleno a další rakušan se taky rosekává a další utrhává přehazku atd. No prostě poslední jízdy to vypadá jako paralympiáda. Tak končíme. Teda vlasně ne. Všichni jedou zpátky do Sospelu, ale my jsme někde na kopci nad San Remem a kluci, který nás maj vyzvednout vůbec nevědi kde jsme a hlavne my ani nevíme v kolik by měli přijet atd. Tak se rozhodujeme, že nějak poberem věci(všechno to co sem nemohl pobrat..tepláky, mikina, notebook, bunda, zimní bunda, a nějaký další věci), nabalíme bágly a vyjíždíme na pobřeží – do centra San Rema. Nevíme sice jak, ale asi po 300m nacházíme stezku vedoucí velkou džunglí dolu údolím. Nevěděli jsme kam vede, jak zkončíme, ale jeli jsme. Docela hustej freeride, baví nás to a nakonec asi po 25minutách v podstatě bez šlapání končíme v přístavu v San Remu.

Volám klukům kde jsou, nějak to vypadlo, stihl jsem říct že jsme v přístavu a tim to zkončilo. Pak si jdu koupit bagety do krámu, vylezu ven, jdu přes přechod a najednou náš spasitel – Transit. Nakládáme, jdem nakoupit ještě jednou a vyrážíme podle kluků směr Venezia. Po dlouhý debatě v autě nás to nějak omrzelo a zase jsme to votočili na naší už prověřenou cestu přes Švýcarsko. Na hranicích jsme bohužel zjistili, že v tom autě (který už vypadalo spíš jako pojízdnej smeťák) jaksi zmizela dálniční švýcarská známka a tak jí kupujem znova. Jedem celou noc nonstop, transit zas nějak nejede, ale s tim už jsme počítali. Cca v poledne přijíždíme do Prahy a tím končí tenhle trip. Plánuju si ho tohle jaro ještě zopakovat.

Omlouvám se za poněkud delší neaktivitu – čím to bylo způsobeno a i víc čtěte inside..

Pondělí 11. února bylo datum, kdy jsem chtěl odjet do končin sjezdařsky dost známých. Šimon byl out kvůli škole a já tak do poslední chvíle v podstatě nevěděl jestli se mi povede trip uskutečnit, měl jsem všechno domluvený, ale otázkou zůstavala doprava.

 Nakonec jsem se domluvil s kym jinym než s Ondrou Bártičem. Ten vzal svýho už hodně projetýho transita a dva kámoše. Ty jsme ještě před odjezdem poslali na nákup a nepřivezli skoro nic jinýho než pivo, pivo měšťan v petláhvích. No hrůza, ale už jsme neměli čas nějak to řešit a vyrazili jsme cca v 7PM.

Cesta bohužel nějak neubíhala, protože jak je zvykem, transit začal trochu vypovídat službu a tak naše průměrná rychlost byla hodně pod stovkou, někdy v kopci na dálnici jsme museli řadit i dvojku a při rychlosti 40km/h už nám to přišlo dost pomalý.

Nicméně vydrželi jsme, párkrát se vystřídali za volantem a cca v 3PM dalšího dne(úterý) jsme byli na místě – kemp ve vesničce Sospel, kde na nás už čekal muj kámoš Lorenzo Suding. Jako další asi po půl hodince přijíždí Filip Polc s dalšíma rakušanama a jdem se ubytovat. Berem Haus pro sedum lidí – starou prasečí farmu. Spim hned vedle starýho koryta pro prasata, aspoň si mám kam dávat věci.

Za zmínku ještě stojí, že jsem se do těchto končin vydal opět s mojí Banshee Scythe, nezklamala..

Day1
Ráno mě vzbudili dva mladý blázni z rakouska spící na druhý straně koryta, hrozně řvou a něco vysvětlujou, tak vstávám a dem snídat. Pak konečně vyrážíme – berem kola, duše, pumpičku, všechno to nakládáme do obrovskýho Dodge pickupu, 6l V8 v benzínu a letíme na kopec. Jsou tu v podstatě dvě dráhy na výběr – freeride a DH. Na rozjetí berem Freeride. Je to taková pěšina s utaženejma zatáčkama na kamení, předháníme se, někdo dokonce už i padá atd. Druhá jízda DH. Je to dobrý, ale nějak nejsem zatim zvyklej na tyhle suchý, tvrdý, skalnatý podmínky, tak mi to moc nejde. Každou další jízdu už cejtim zrychlení, jezdim za Filipem a už to celkem odsejpá. Zkoušíme i nějaký jízdy v kuse (a jsem překvapen – i na ne zcela čistokrevném DH stroji uvysim), časy se pohybujou lehoučce pod pět minut, což značí celkem slušnej zápřah, hlavně ruce dostávaj hodně.

Day2
Co jinýho mě asi mohlo vzbudit, ano, slyším opět němčinu. Bordel hroznej. Tak zase snídáme, koukáme při tom na nějaký videa a pak jdem zase na kopec. Opět stejná dráha, Sospelskej sjezd. Už jsem si tu dráhu docela za ten den zapamatoval a tak pořád zrychlujeme, vychytáváme stopy, už se občas i bojim, když si uvědomim jak rychle jedu na skále, na kterou kdybych spadnul, tak sem na cáry. No nic, baví nás to, jezdíme až do večera. Večer přijíždí Kamil s PH, Robynem Trnkou a Strupem – cameraguyem. Povídáme, pak jdem spát – před spaním ještě dostávám lekce němčiny(jak jinak než sprostejch slov), chce to drill ;).

Day3
O probouzení a podobnejch věcech už psát nebudu, to je vždycky stejný. Tentokrát ovšem nevyjíždíme na kopec v Sospelu, ale rozhodli jsme se pro trať v Peille. Vyjíždíme asi v 9, ale je tam nějaká zavřená silnice a tak nám cesta trvá přes hodinu, pak rychle oblíknout a na start. Je to o pár set metrů vejš než Sospel a tak je tu trochu větší zima. První jízdu jsem docela překvapenej, hrozně volnejch kamenů a skály, nic jinýho, oproti Sospelu zase celkem změna a tak si i další jízdu zvykám a lehce dolaďuju. Pak to už ale opět nabírá obrátky a lítáme občas zase dost rychle. Zas měříme časy – něco pod čtyři minuty, ale ruce bolej ještě víc. Bártič by mohl bejt vyhlášenej za píchače dne, protože se mu poved například pomalej defekt předku, kterej musel nahoře dofouknout a jak se snažil ho moc nezatěžovat, tak prorazil zadek – yee. Balíme to asi po osmi jízdách a jedem směr Sospel, náš základní tábor.

Tímto výlet ale nekončí, zůstaňte s námi a čekejte na pokračování. Příště snad i s galerií a popřípadě i s videocastem.

Matěj