O Jasné na Slovensku každý pořád mluví, jako o jakési místní Mecce bikingu. Plný očekávání jsem se vydal na cca 600km dlouhou cestu na východ.

Po procházce tratě jsem se těšil na ježdění. Sice jsem čekal, podle toho co jsem viděl na fotkách trať trochu jinou, ale nemůžu říct, že by tahle nebyla dobrá. Rozmanitá, velmi rychlá trať v tomto případě plná bahna a vybržděných obrovských rolet byla opravdu sjezdovou lahůdkou. Po mnoha tréninkových jízdách mě dráha pořád bavila, pořád jsem hledal nové stopy a pomalu zrychloval. Při sklonu trati a obtížnosti terénu tu byl trošku problém ze strany organizátorů s vracením pásky na místo, kde jí jezdec letící mimo trať přetrhl. Tím se trať v závodních jízdách pro některé stala spíše jakousi tratí buď jeď kudy si pamatuješ a buď fair a nebo jeď prostě rovně dolů kudy tě napadne.
V semifinále jsem oproti většině závodů jel spíše volněji. Cílem jsem se ale prohnal jako nejrychlejší. Možná až příliš suveréně jsem se pak cítil na startu finále. Jel jsem spíše opatrněji, své největší soupeře už mám jaksi zmapované a tak jsem předpokládal, že s čistotou jakou se tratí pohybuju, je velice pravděpodobné, že se mi podaří opět urvat nejvyšší příčku. O to větší šok ale přichází při projetí cílovou bránou, když se dozvídám ze slov komentátora, že můj čas byl už překonán. Tentokrát si odvezl přemiérově 1. místo Jirka Gergel, který se vynořil ze zálohy a vypálil nám rybník.
Elita:
1. Jiří Gergel (CZE)
2. Matěj Charvát (CZE)
3. Vlastimil Hynčica (CZE)
4. Ján Javorník (SVK)
5. Patrik Kotrla (CZE)
(c) Ken81

