Sice se hlásíme po delší odmlce, ale teď příde velká nálož novinek. Jako první se vrátíme do švýcarského Scuolu.
Když jsem poprvé viděli trať ve Scuolu mysleli jsme si, že to bude hrůza. 90% dráhy totiž bylo jenom po louce a vypadalo to na strašnou vraždu. Opak byl pravdou. Hned po první tréninkový jízdě nás začla dráha bavit a zjistili jsme, že i na louce se dá udělat technická trať. Velkou roli si o tomhle víkendu zahrálo počasí. Kompletní trénink jsme totiž jezdili na prachu. Jet ve vláčku bylo nemožný, protože už druhej jezdec jel v tokovym oblaku prachu, že neviděl nic. A v neděli to přišlo. Skončil ranní trénink před závodem a v tu chvíli se krásně rozpršelo. Déšť k tomu ještě pořád sílil a jako elita jsme to už měli fakt mokrý. Startuju a prvních pár zatáček testuju povrch. Wety docela držej a tak zrychluju. Ale v nájezdu do prudkýho lesíka mi klouže zadek, předbíhá mě a já jedu po zadku kořenový schody. Rychle se zvedám a řikám si, že to dotáhnu. Sbrkle to pouštim a hned další horizont letim daleko a jdu mimo trať. Dojezd už teda jenom tréninkově. Matěj jel podle joho slov super jízdu až do doby než se mu pootočili vodítka a zaseknul se mu řetěž a to tak blbě, že měl zrovna jednu kliku nahoru a jednu dolu. Takže taky výlet mimo dráhu prokopnutí klik do normální pozice a pokračování v jízdě. I přes tohle extempóre dojel Matěj na 8. místě. Což je v konkurenci Caluoriho, Klausmanna, Beera a mnoha dalších evropských top riderů slušný výsledek. Já jenom pro upřesnění 20. místo.
A určitě se podívejte na povedený video.