A máme tu pokračování, tentokrát včetně videa..

 Day4
Kluci se kterejma bydlím jedou dneska opět do Peille, ale já zustávám – v plánu mám odpolední focení s Robem. Celej den jezdím s Čárysem a jeho crooo, kterej přijel minulou noc…Díky za místo v autě pánové. Odpoledne přijíždí Rob se svym napěchovanym báglem a jdem do spodních klopenek fotit. Chvíli se tam s tim pachtíme, ale ne moc dlouho a snad z toho něco vyšlo. Večer dáváme nějaký to pivo, konzultujem, Kamil odmítal spolupracovat a odpovídat a tak jsme šli nakonec spát. V prasečí farmě už tma, tak se se světlem mobilu dostávám do postele..

Day5
Dneska v plánu trochu odpočinkovej den, dopoledne XC, odpoledne zatim nevíme. Kamil se s náma přichází rozloučit – už odjížděj. My se oblíkáme časně, už skoro vyrážíme, ale já jaksi zjišťuju, že mám helmu v Transitu ve kterým spěj kluci někde v horách. Volám jim, nějak jsme si blbě rozuměli a tak čekám že mi jí přivezou. Nějak nejedou, kolegové XC už odjížděj, řikám ať nečekaj, že si dám pak XC dyštak sám. Pak volám znovu a nejak konečně správně rozumím, že helma nepřijede a že si pro ní musim dojet sám někam do hor. Beru kapucu a naštěstí je to jenom do kopce opuštěnou silnicí a tak jedu asi 7km do výživnýho kopce, potkávám transita, ale nikdo tam a tak jedu dál do sedla, tam potkávám kluky na kolech a jedu s nima zpátky k transitu, beru helmu, dáváme nějaký wallridy a pak jdem prozkoumat nějaký skály a jeskyně. Pak zpátky na ubytko, kluci zrovna taky přijeli z XC a že prej odpol nic nebudou dělat. Já se balim zas na DH, berem foťák a jdem si to s Ondrou jednou sjet s focenim a malym videem. Ta jedna jízda nám zabrala celý odpoledne, furt kecáme, fotíme, blbnem. Paráda.

Day6
Začíná to všechno tak v půl osmý, kdy snídáme a tak podobně, já už mám komplet zabaleno. Za chvíli jsou tam kluci s transitem, berou mi věci. Já si nechávám jenom výbavu na DH, plus příruční zavazadlo..no, sotvat to poberu. Jede se totiž do San Rema a my už pak máme v plánu jet rovnou pryč(ještě neni jasno kam). Kluci s transitem jedou do Nice a Cannes a my vyrážíme v Dodge směr San Remo. Počasí pohoda akorát z rána ještě trochu zima. Vyjíždíme rovnou na start a jde se na to. Trať je tu hodně krutá, dlouhá a s kolem a popřípadě s padajícim jezdcem nemá slitování. V podstatě není možný bezpečně spadnout ani v malý rychlosti. Začíná to tim, že Ondra řiká, že ho bolí malíček, na kterej předtim spadnul a že je asi zlomenej. Už to prej po tolika zlomeninách malíčku pozná. Ale už je taky zvyklej s tim jezdit, takže jezdíme. Dál ztrácim pár drátů a dole v zavřenejch klopenkách mi ulítlo přední kolo za strom, já letim přes řidítka, ukopávám řazení padám na záda, kolo na mě. Zaklínil jsem se v takovym skalnatym korytě s kolem na sobě, že jsem musel počkat až přijede Ondra jedoucí za mnou a vyprostí mě. Narazil jsem si i zápěstí a nějak už ztrácim chuť. Další jízdu na stejnym místě padá i Polcík, narazil si koleno a další rakušan se taky rosekává a další utrhává přehazku atd. No prostě poslední jízdy to vypadá jako paralympiáda. Tak končíme. Teda vlasně ne. Všichni jedou zpátky do Sospelu, ale my jsme někde na kopci nad San Remem a kluci, který nás maj vyzvednout vůbec nevědi kde jsme a hlavne my ani nevíme v kolik by měli přijet atd. Tak se rozhodujeme, že nějak poberem věci(všechno to co sem nemohl pobrat..tepláky, mikina, notebook, bunda, zimní bunda, a nějaký další věci), nabalíme bágly a vyjíždíme na pobřeží – do centra San Rema. Nevíme sice jak, ale asi po 300m nacházíme stezku vedoucí velkou džunglí dolu údolím. Nevěděli jsme kam vede, jak zkončíme, ale jeli jsme. Docela hustej freeride, baví nás to a nakonec asi po 25minutách v podstatě bez šlapání končíme v přístavu v San Remu.

Volám klukům kde jsou, nějak to vypadlo, stihl jsem říct že jsme v přístavu a tim to zkončilo. Pak si jdu koupit bagety do krámu, vylezu ven, jdu přes přechod a najednou náš spasitel – Transit. Nakládáme, jdem nakoupit ještě jednou a vyrážíme podle kluků směr Venezia. Po dlouhý debatě v autě nás to nějak omrzelo a zase jsme to votočili na naší už prověřenou cestu přes Švýcarsko. Na hranicích jsme bohužel zjistili, že v tom autě (který už vypadalo spíš jako pojízdnej smeťák) jaksi zmizela dálniční švýcarská známka a tak jí kupujem znova. Jedem celou noc nonstop, transit zas nějak nejede, ale s tim už jsme počítali. Cca v poledne přijíždíme do Prahy a tím končí tenhle trip. Plánuju si ho tohle jaro ještě zopakovat.