Omlouvám se za poněkud delší neaktivitu – čím to bylo způsobeno a i víc čtěte inside..

Pondělí 11. února bylo datum, kdy jsem chtěl odjet do končin sjezdařsky dost známých. Šimon byl out kvůli škole a já tak do poslední chvíle v podstatě nevěděl jestli se mi povede trip uskutečnit, měl jsem všechno domluvený, ale otázkou zůstavala doprava.

 Nakonec jsem se domluvil s kym jinym než s Ondrou Bártičem. Ten vzal svýho už hodně projetýho transita a dva kámoše. Ty jsme ještě před odjezdem poslali na nákup a nepřivezli skoro nic jinýho než pivo, pivo měšťan v petláhvích. No hrůza, ale už jsme neměli čas nějak to řešit a vyrazili jsme cca v 7PM.

Cesta bohužel nějak neubíhala, protože jak je zvykem, transit začal trochu vypovídat službu a tak naše průměrná rychlost byla hodně pod stovkou, někdy v kopci na dálnici jsme museli řadit i dvojku a při rychlosti 40km/h už nám to přišlo dost pomalý.

Nicméně vydrželi jsme, párkrát se vystřídali za volantem a cca v 3PM dalšího dne(úterý) jsme byli na místě – kemp ve vesničce Sospel, kde na nás už čekal muj kámoš Lorenzo Suding. Jako další asi po půl hodince přijíždí Filip Polc s dalšíma rakušanama a jdem se ubytovat. Berem Haus pro sedum lidí – starou prasečí farmu. Spim hned vedle starýho koryta pro prasata, aspoň si mám kam dávat věci.

Za zmínku ještě stojí, že jsem se do těchto končin vydal opět s mojí Banshee Scythe, nezklamala..

Day1
Ráno mě vzbudili dva mladý blázni z rakouska spící na druhý straně koryta, hrozně řvou a něco vysvětlujou, tak vstávám a dem snídat. Pak konečně vyrážíme – berem kola, duše, pumpičku, všechno to nakládáme do obrovskýho Dodge pickupu, 6l V8 v benzínu a letíme na kopec. Jsou tu v podstatě dvě dráhy na výběr – freeride a DH. Na rozjetí berem Freeride. Je to taková pěšina s utaženejma zatáčkama na kamení, předháníme se, někdo dokonce už i padá atd. Druhá jízda DH. Je to dobrý, ale nějak nejsem zatim zvyklej na tyhle suchý, tvrdý, skalnatý podmínky, tak mi to moc nejde. Každou další jízdu už cejtim zrychlení, jezdim za Filipem a už to celkem odsejpá. Zkoušíme i nějaký jízdy v kuse (a jsem překvapen – i na ne zcela čistokrevném DH stroji uvysim), časy se pohybujou lehoučce pod pět minut, což značí celkem slušnej zápřah, hlavně ruce dostávaj hodně.

Day2
Co jinýho mě asi mohlo vzbudit, ano, slyším opět němčinu. Bordel hroznej. Tak zase snídáme, koukáme při tom na nějaký videa a pak jdem zase na kopec. Opět stejná dráha, Sospelskej sjezd. Už jsem si tu dráhu docela za ten den zapamatoval a tak pořád zrychlujeme, vychytáváme stopy, už se občas i bojim, když si uvědomim jak rychle jedu na skále, na kterou kdybych spadnul, tak sem na cáry. No nic, baví nás to, jezdíme až do večera. Večer přijíždí Kamil s PH, Robynem Trnkou a Strupem – cameraguyem. Povídáme, pak jdem spát – před spaním ještě dostávám lekce němčiny(jak jinak než sprostejch slov), chce to drill ;).

Day3
O probouzení a podobnejch věcech už psát nebudu, to je vždycky stejný. Tentokrát ovšem nevyjíždíme na kopec v Sospelu, ale rozhodli jsme se pro trať v Peille. Vyjíždíme asi v 9, ale je tam nějaká zavřená silnice a tak nám cesta trvá přes hodinu, pak rychle oblíknout a na start. Je to o pár set metrů vejš než Sospel a tak je tu trochu větší zima. První jízdu jsem docela překvapenej, hrozně volnejch kamenů a skály, nic jinýho, oproti Sospelu zase celkem změna a tak si i další jízdu zvykám a lehce dolaďuju. Pak to už ale opět nabírá obrátky a lítáme občas zase dost rychle. Zas měříme časy – něco pod čtyři minuty, ale ruce bolej ještě víc. Bártič by mohl bejt vyhlášenej za píchače dne, protože se mu poved například pomalej defekt předku, kterej musel nahoře dofouknout a jak se snažil ho moc nezatěžovat, tak prorazil zadek – yee. Balíme to asi po osmi jízdách a jedem směr Sospel, náš základní tábor.

Tímto výlet ale nekončí, zůstaňte s námi a čekejte na pokračování. Příště snad i s galerií a popřípadě i s videocastem.

Matěj