Tak jsem zpátky z Kanady. Závody v Bromontu opět neprobíhali úplně ideálně.

První den tréninku začlo hrozně pršet a tak se trénink posunul o 3hodiny. Při druhé jízdě jsem si dal na takovejch skalnatejch schodech tak na hubu, že mě musel místní záchranář odklidit a zhruba 20min mi asistovat a zjišťovat co mi je. Naštěstí asi po půl hodině jsem to rozdejchal a sjel dolu. Byl jsem ovšem tak naraženej, že jsem už nemohl jezdit a zbytek dne prospal. 
Pátek – jsem si dal brufen a šel to zkusit. Překvapivě mě to tolik nebolelo a mohl jsem v pohodě trénovat. V páté jízdě škrtám strom pedálem a ten se ohýbá jak máslo.(to už jsou druhý pedály za tehnle trip :)) Opět není jak řešit situaci, obcházím pits, ale nic. Jedu do města a kupuju si nový. Paráda.
Další – už závodní den jsem si chtěl dát dvě tréninkové jízdy, abych ještě doladil stopy. Ovšem co se neděje. V půlce trati, na ploché skále, kde se nedá brzdit jde proti mě jezdec s kolem a nekouká nahoru. Řvu a zmatkuju ať uhne, nestíhá, zatáčím na hrubou skálu a moje zadní kolo končí bez 6ti drátů(to už je podruhé za tenhle trip :)) Jdu do Cove za mechanikem, se kterým jsem měl domluvenou částečnou podporu. Půjčuje mi Stevovo zadní kolo, přehazujeme kazetu, kotouč a já můžu vyrazit na kvalifikaci. Jsem trochu nervózní, jedu ze začátku pořádnou kudlu…dvakrát za trať jsem málem šel na zem a tak ke konci už spíš relaxuju a uklidňuju se. Je to 71.pozice. Startuju finále…Už jsem trochu víc v klidu…ale když jsem jel na lanovce, tak docela vydatně pršelo…trochu to asi bude klouzat. Jedu klidově, ale čistě a docela mi to vychází. Ovšem nějak jsem to uplně nezvlád nejlíp psychicky a po půlce trati už mi nešlo jet dobře. Dojíždím na 51.místě.

Pár fotek můžete vidět tady: